Stanisław Mikołajczyk
Stanisław Mikołajczyk | |
---|---|
2. Předseda vlády Polska v exilu | |
Předchůdce | Władysław Sikorski |
Nástupce | Tomasz Arciszewski |
Narození | 18. července 1901 Holsterhausen |
Úmrtí | 13. prosince 1966 (ve věku 65 let) Washington, D.C. |
Místo pohřbení | Cmentarz Zasłużonych Wielkopolan w Poznaniu |
Náboženství | římský katolík |
Ocenění | velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska medaile Vítězství a svobody 1945 Zlatý záslužný kříž |
Podpis | |
Commons | Stanisław Mikołajczyk |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stanisław Mikołajczyk [[staˈɲiswaf mʲikɔˈwaɪ̯ʧɨk]IPA] (18. července 1901 Dorsten-Holsterhausen, Vestfálsko – 13. prosince 1966 Washington D.C., USA) byl polský politik. Působil jako předseda polské exilové vlády v čase druhé světové války a jako místopředseda poválečné vlády do té doby, než Sovětský svaz získal úplnou kontrolu nad polskou politikou.
Život
Mládí
Mikołajczykova rodina pocházela z Poznaně v západním Polsku, které bylo v 19. století součástí Německého císařství jako Provinz Posen. Narodil se ve Vestfálsku v západním Německu, kam jeho rodiče odešli za prací. Do rychle se rozvíjející bohaté důlní oblasti odešlo v 19. století množství Poláků označovaných jako Ruhrpolen. Do Poznaně se vrátil, když mu bylo deset let. Jako mladík pracoval v cukrovaru a působil v polských vlasteneckých organizacích. Když byla obnovena nezávislost Polska, bylo mu osmnáct. V roce 1920 vstoupil do armády a bojoval v Polsko-sovětské válce. Po zranění, která utrpěl poblíž Varšavy, byl z armády propuštěn a vrátil se na otcův statek nedaleko Poznaně.
Ve dvacátých letech se začal angažovat v Polské lidové straně „Piast“ (Polskie Stronnictwo Ludowe „Piast”) a poté, co zastával řadu funkcí v Poznaňsku, byl v roce 1929 zvolen poslancem Sejmu. V roce 1935 se stal místopředsedou výkonného výboru PSL a v roce 1937 se stal předsedou strany. Byl důsledným oponentem autoritářského režimu, který zavládl v Polsku po smrti Józefa Piłsudského v roce 1935.
Když v září 1939 Nacistické Německo provedlo invazi do Polska, Mikołajczyk sloužil jako vojín v Polské armádě[1] a bojoval při obraně Varšavy. Po dobytí města uprchl do Maďarska, kde byl internován.[2] Záhy uprchl do Paříže přes Jugoslávii a Itálii.[2] Koncem listopadu Mikołajczyk dojel do Francie kde byl okamžitě vyzván, aby vstoupil do Polské exilové vlády jako náměstek předsedy Polského národního výboru.[3] V roce 1941 se stal ministrem vnitra a náměstkem předsedy vlády Władysława Sikorského.
V dubnu 1943 Němci oznámili, že objevili hroby 22 tisíc polských důstojníků, kteří byli zavražděni v katyňském lese. Sovětská vláda oznámila, že objev hrobů je nacisty zmanipulován. Spojenci vedeni diplomatickými ohledy vysvětlení přijali, avšak Mikolajczykova vláda to odmítla a Stalin následně přerušil veškeré styky s exilovou vládou Polska. Poté, co Sikorski zahynul v červenci 1943 při havárii letadla, se Mikolajczyk stal jeho nástupcem.[4]
Rozpory s Churchillem a Stalinem
Spojenečtí představitelé, především Winston Churchill, se během roku 1944 snažili o obnovu rozhovorů mezi Mikołajczykem a Stalinem, které byly přerušeny z několika důvodů. Jedním z nich byl Katyňský masakr, dalším byly poválečné hranice, neboť Stalin trval na připojení polských východních území. Mikołajczyk byl také proti Stalinovým plánům ustavit v Polsku komunistickou vládu.
Vicepremiér
Nakonec Stalin připustil vytvoření koaliční vlády v Polsku. Premiérem Prozatímní vlády národní jednoty (Tymczasowy Rząd Jedności Narodowej – TRJN) se stal socialista Edward Osóbka-Morawski, Władysław Gomułka byl jedním ze dvou náměstků předsedy vlády. Mikołajczyk se vzdal funkce předsedy polské exilové vlády a vrátil se do Polska a přijal funkci náměstka předsedy vlády a ministra zemědělství.
Mnoho Poláků v exilu bylo proti, neboť věřilo, že nová vláda je jen zástěrkou pro uchopení moci komunisty. Exilová vláda pokračovala v činnosti, ačkoli již neměla diplomatické uznání jako legální vláda v Polsku.
Mikołajczyk se zasloužil o obnovení Polské lidové strany Polskie Stronnictwo Ludowe, která se brzo stala daleko největší stranou v Polsku. Paradoxně tomu napomohla radikálně provedená pozemková reforma, která byla prosazena s podporou komunistů. Tím se vytvořila nová třída malých pozemkových vlastníků, která se stala pevnou základnou PSL. Komunisté věděli, že svobodné volby v Polsku nemohou nikdy vyhrát, a proto všemožně bránili jejich uskutečnění přesto, že se k nim Stalin na Jaltské konferenci zavázal.
Dílo
- Der Krieg gegen die Freiheit. Aus den Memoiren von Stanislaw Mikołajczyk, ehemaligem polnischem Premierminister. Verlag Der Tagesspiegel, Berlin-Tempelhof 1948
- The Rape of Poland: Pattern of Soviet Aggression. Whittlesay House [u.a.], New York [u.a.] 1948
- The Pattern of Soviet Domination. Sampson Low, Martson & Co.,LTD., London 1948
Reference
- ↑ Stanislaw Mikolajczyk The Pattern of Soviet Domination Sampson Low, Marston & Co 1948 Page 5
- ↑ a b Stanislaw Mikolajczyk The Pattern of Soviet Domination Sampson Low, Marston & Co 1948 Page 6
- ↑ Stanislaw Mikolajczyk The Pattern of Soviet Domination Sampson Low, Marston & Co 1948 Page 7
- ↑ Editor Peter Stachura Writer Chapter 4 Wojciech Rojek The Poles in Britain 1940–2000 ISBN 0-7146-8444-9 Page 33
Literatura
- Andrzej Paczkowski: Stanislaw Mikołajczyk, czyli kleska realisty. Agencja Omnipress, Warszawa 1991, ISBN 83-85028-82-X
- Roman Buczek: Stanislaw Mikołajczyk. Century Publ. Co., Toronto 1996
- Janusz Gmitruk: Stanislaw Mikołajczyk: trudny powrót. Muzeum Historii Polskiego Ruchu Ludowego, Warszawa 2002, ISBN 83-87838-59-4
- Wolfgang Viehweger: "Stanislaw Mikolajczyk - Kämpfer für die Freiheit" Hrsg.: Gesellschaft für Heimatkunde Wanne-Eickel/Herne, erschienen im FRISCHTEXTE Verlag, Herne 2014, ISBN 978-3-933059-51-2
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanisław Mikołajczyk na Wikimedia Commons
- (polsky) Biografie na stránkách polské vlády
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Premiéři Polska | |
---|---|
Polské království (1916–1918) | Jan Kucharzewski (1917–1918) • Antoni Ponikowski (1918) • Jan Kanty Steczkowski (1918) • Jan Kucharzewski (1918) • Józef Świeżyński (1918) • Władysław Wróblewski (1918) |
Polská lidová republika (1918) | Ignacy Daszyński (1918) |
Druhá Polská republika (1918–1939) | Jędrzej Moraczewski (1918–1919) • Ignacy Jan Paderewski (1919) • Leopold Skulski (1919–1920) • Władysław Grabski (1920) • Wincenty Witos (1920–1921) • Antoni Ponikowski (1921–1922) • Artur Śliwiński (1922) • Julian Nowak (1922) • Władysław Sikorski (1922–1923) • Wincenty Witos (1923) • Władysław Grabski (1923–1925) • Aleksander Skrzyński (1925–1926) • Wincenty Witos (1926) • Kazimierz Bartel (1926) • Józef Piłsudski (1926–1928) • Kazimierz Bartel (1928–1929) • Kazimierz Świtalski (1929) • Kazimierz Bartel (1929–1930) • Walery Sławek (1930) • Józef Piłsudski (1930) • Walery Sławek (1930–1931) • Aleksander Prystor (1931–1933) • Janusz Jędrzejewicz (1933–1934) • Leon Kozłowski (1934–1935) • Walery Sławek (1935) • Marian Zyndram-Kościałkowski (1935–1936) • Felicjan Sławoj Składkowski (1936–1939) |
Exilové polské vlády (1939–1990) | Władysław Sikorski (1939–1943) • Stanisław Mikołajczyk (1943–1944) • Tomasz Arciszewski (1944–1947) • Tadeusz Komorowski (1947–1949) • Tadeusz Tomaszewski (1949–1950) • Roman Odzierzyński (1950–1953) • Jerzy Hryniewski (1954) • Stanisław Mackiewicz (1954–1955) • Hugon Hanke (1955) • Antoni Pająk (1955–1965) • Aleksander Zawisza (1965–1970) • Zygmunt Muchniewski (1970–1972) • Alfred Urbański (1972–1976) • Kazimierz Sabbat (1976–1986) • Edward Szczepanik (1986–1990) |
Polská lidová republika (1944–1989) | Edward Osóbka-Morawski (1944–1947) • Józef Cyrankiewicz (1947–1952) • Bolesław Bierut (1952–1954) • Józef Cyrankiewicz (1954–1970) • Piotr Jaroszewicz (1970–1980) • Edward Babiuch (1980) • Józef Pińkowski (1980–1981) • Wojciech Jaruzelski (1981–1985) • Zbigniew Messner (1985–1988) • Mieczysław Rakowski (1988–1989) • Czesław Kiszczak (1989) • Tadeusz Mazowiecki (1989) |
Třetí Polská republika (od 1989) | Tadeusz Mazowiecki (1989–1991) • Jan Krzysztof Bielecki (1991) • Jan Olszewski (1991–1992) • Waldemar Pawlak (1992) • Hanna Suchocká (1992–1993) • Waldemar Pawlak (1993–1995) • Józef Oleksy (1995–1996) • Włodzimierz Cimoszewicz (1996–1997) • Jerzy Buzek (1997–2001) • Leszek Miller (2001–2004) • Marek Belka (2004–2005) • Kazimierz Marcinkiewicz (2005–2006) • Jarosław Kaczyński (2006–2007) • Donald Tusk (2007–2014) • Ewa Kopaczová (2014–2015) • Beata Szydłová (2015–2017) • Mateusz Morawiecki (2017–2023) • Donald Tusk (od 2023) |