Počveničestvo

Počveničestvo (rusky почвенничество, ze slova návrat a počva = půda) je filozofický směr a literární a hnutí z 60. let 19. století v Rusku.[1]

Počvenici prosazovali ideu kultivace půdy jako základ pro sociální a duchovní rozvoj Ruska. Hnutí podporovalo kompletní vymýcení prvků nevolnictví. Kritizovalo nihilismus, materialismus a filozofický utilitarismus. Projevovalo prvky okcidentalismu, kritizovalo implementaci západních hodnot v Rusku. Jedním z jeho hlavních rysů je zásada že při poznávání jevů života je třeba uplatnit uměleckou tvorbu. Hnutí navazovalo na dřívější a podobné slavjanofilství. Na rozdíl od nejvýznamnějších slavjanofilů však hledalo určitou syntézu se západníky.[2]

V umění

Ve svém románu Běsi vyjádřil Fjodor Michajlovič Dostojevskij ideu počveničeství prostřednictvím postavy Šatova.

Představitelé

Odkazy

Reference

  1. ↑ F. M. Dostojevskij odhalil temnou duši člověka. ČT 24 [online]. 2011-02-09. Dostupné online. 
  2. ↑ LANTZ, Kenneth A. The Dostoevsky Encyclopedia. Westport: Greenwood Publishing Group, 2004. 499 s. Dostupné online. ISBN 9780313303845. (anglicky) 

Literatura

  • NYKL, Hanuš, 2015. Slavjanofilství a slavjanofilské paradigma: příspěvek ke studiu ruské filosofie 19. století. 1. vyd. Praha: Slovanský ústav AV ČR. 255 s. (Práce Slovanského ústavu AV ČR, v.v.i. Nová řada; sv. 38). ISBN 978-80-86420-49-3. Kapitola "Počvennikové (Apollon Grigorjev, Nikolaj Strachov)", s. 182–187. 

Související články