Oxid dusitý

Oxid dusitý
3D model molekuly N₂O₃
2D schéma molekuly N₂O₃
Obecné
Systematický název	Oxid dusitý
Anglický název	Dinitrogen trioxide
Německý název	Distickstofftrioxid
Sumární vzorec	N₂O₃
Vzhled	Namodralý plyn (tmavě modrá kapalina nebo krystaly)
Identifikace
Registrační číslo CAS	10544-73-7
PubChem	61526
ChEBI	29799
Vlastnosti
Molární hmotnost	76,012 g/mol
Teplota tání	−102 °C
Teplota varu	3 °C (rozklad na NO a NO₂)
Hustota	1,447 g/cm³ (2 °C) 1,782 g/cm³ (−195 °C)
Měrná magnetická susceptibilita	3,81×10⁻⁶ cm³g⁻¹ (−16 °C)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔH_f^°	83,76 kJ/mol 50,31 kJ/mol (kapalina)
Standardní molární entropie S^°	312,3 JK⁻¹mol⁻¹
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔG_f^°	139,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo c_p	0,863 5 JK⁻¹g⁻¹
Bezpečnost
GHS03 GHS04 GHS05 GHS06 ^[1] Nebezpečí^[1]
R-věty	R26, R34
S-věty	S1/2, S9, S26, S28, S36/37/39, S45
NFPA 704	0 3 0 OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid dusitý (N₂O₃) je jedním z pěti oxidů dusíku. V plynném skupenství je nestabilní, v kapalném stavu je to silně jedovatá tmavěmodrá kapalina.

Výroba

Oxid dusitý vzniká reakcí oxidu dusnatého (NO) a oxidu dusičitého (NO₂) za teploty nižší než −21 °C.

NO + NO₂ → N₂O₃

Tato sloučenina je však stabilní pouze v pevném a kapalném stavu, při dosažení bodu varu (3 °C) se rychle rozkládá zpět na NO a NO₂.

Oxid dusitý nemá žádný technický význam. Teoreticky sice může být použitý při výrobě kyseliny dusité (HNO₂):

N₂O₃ + H₂O → 2 HNO₂,

ale takto vzniklá kyselina dusitá je velice nestabilní a rychle se rozkládá za vzniku kyseliny dusičné, oxidu dusnatého a vody:

3 HNO₂ → HNO₃ + 2 NO + H₂O.

↑ ^a ^b Dinitrogen trioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Jiří Vohlídal, Alois Julák, Karel Štulík: Chemické a analytické tabulky, Grada, Praha 1999, ISBN 80-7169-855-5
František Jursík: Anorganická chemie nekovů, Vysoká škola chemicko-technologická, Praha 2002, ISBN 80-7080-504-8
Heinrich Remy: Anorganická chemie – I. díl, Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1961
Norman Neill Greenwood, Alan Earnshaw: Chemie prvků – svazek I, Informatorium, Praha 1993, ISBN 80-85427-38-9

Oxidy s prvkem v oxidačním čísle III.

Oxid hlinitý (Al₂O₃) • Oxid antimonitý (Sb₂O₃) • Oxid arsenitý (As₂O₃) • Oxid bismutitý (Bi₂O₃) • Oxid boritý (B₂O₃) • Oxid ceritý (Ce₂O₃) • Oxid chromitý (Cr₂O₃) • Oxid dusitý (N₂O₃) • Oxid erbitý (Er₂O₃) • Oxid gadolinitý (Gd₂O₃) • Oxid gallitý (Ga₂O₃) • Oxid holmitý (Ho₂O₃) • Oxid inditý (In₂O₃) • Oxid železitý (Fe₂O₃) • Oxid lanthanitý (La₂O₃) • Oxid lutecitý (Lu₂O₃) • Oxid měditý (Cu₂O₃) • Oxid niklitý (Ni₂O₃) • Oxid fosforitý (P₄O₆) • Oxid promethitý (Pm₂O₃) • Oxid rhoditý (Rh₂O₃) • Oxid samaritý (Sm₂O₃) • Oxid skanditý (Sc₂O₃) • Oxid stříbrno-stříbřitý (AgO₂) • Oxid stříbřitý (Ag₂O₃) • Oxid terbitý (Tb₂O₃) • Oxid thallitý (Tl₂O₃) • Oxid thulitý (Tm₂O₃) • Oxid titanitý (Ti₂O₃) • Oxid wolframitý (W₂O₃) • Oxid vanaditý (V₂O₃) • Oxid ytterbitý (Yb₂O₃) • Oxid yttritý (Y₂O₃) • Oxid zlatitý (Au₂O₃) • Oxid chloritý (Cl₂O₃) • Oxid americitý (Am₂O₃)

Též také: Oxid železnato-železitý (Fe₃O₄) • Oxid praseodymito-praseodymičitý (Pr₆O₁₁) • Oxid měďnato-chromitý (Cu₂Cr₂O₅) • Oxid rhodito-platiničitý (Rh₂Pt O₅)