Optická hustota

Optická hustota (anglicky Optical density či O. D.) je absorbance daného optického elementu při dané vlnové délce λ na jednotku vzdálenosti:

O D λ = A λ l = − 1 l log 10 ⁡ T = 1 l log 10 ⁡ ( I 0 I ) {\displaystyle OD_{\lambda }={A_{\lambda } \over l}=-{1 \over l}\log _{10}T={1 \over l}\log _{10}\left({I_{0} \over I}\right)}

kde:

l {\displaystyle l} = je tloušťka vzorku resp. přesněji délka dráhy paprsku ve vzorku měřená v centimetrech
A λ {\displaystyle A_{\lambda }} = je absorbance změřená při vlnové délce λ
T {\displaystyle T} = transmitance
I 0 {\displaystyle I_{0}} = intenzita dopadajícího světla
I {\displaystyle I} = intenzita prošlého světla

Ačkoliv absorbance ve skutečnosti nemá jednotky, často se v angličtině uvádí v absorbančních jednotkách (absorbance units - AU). Podobně se optická hustota měří v ODU, cože je ekvivalent k AU·cm−1.

Měření optické hustoty se často používá v mikrobiologii jako jednoduchá metoda k určení koncentrace počtu buněk v suspenzi, protože v jistém rozsahu platí přibližně lineární vztah mezi koncentrací buněk a optickou hustotou. Pokud je naměřená absorbance větší než 0,25, což je typický limit lineární korelace mezi absorbancí a koncentrací buněk, je nutné vzorek znovu zředit tak, aby hodnoty byly opět v lineární oblasti.