Mendelevium

Mendelevium
[Rn] 5f13 7s2 (258) Md 101
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo	Mendelevium, Md, 101
Cizojazyčné názvy	lat. Mendelevium
Skupina, perioda, blok	7. perioda, blok f
Chemická skupina	Aktinoidy
Identifikace
Registrační číslo CAS	7440-11-1
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	258,10
Iontový poloměr	Md2+: 114 pm, Md3+: 96 pm, Md4+: 84 pm
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f13 7s2
Oxidační čísla	II, III
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	1,3
Ionizační energie
První	6,4 eV
Druhá	12 eV
Třetí	23 eV
Mechanické vlastnosti
Skupenství	pevné
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	827 °C (1 100,15 K)
Bezpečnost
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}}
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Tm ⋏ Fermium ≺ Md ≻ Nobelium

Mendelevium či mendělevium^[1] nebo mendělejevium^[2] (chemická značka Md) je třináctým členem z řady aktinoidů, devátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle (v přírodě se nevyskytuje) ozařováním jader einsteinia.

Fyzikálně-chemické vlastnosti

Mendelevium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální vlastnosti.

Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo. Předpokládá se, že nejstabilnější mocenství mendelevia je Md⁺³ a sloučeniny Md⁺² jsou málo stálé.

Historie

Mendelevium bylo poprvé připraveno na počátku roku 1955 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci cyklotronu bombardováním jader einsteinia ²⁵³Es částicemi alfa. Za jeho objevitele jsou pokládáni Albert Ghiorso jako vedoucí výzkumného týmu a dále Glenn T. Seaborg, Bernard Harvey a Greg Choppin, kteří prvku vyrobili pouhých 17 atomů. Prvek byl pojmenován na počest ruského chemika Dmitrije Mendělejeva.

 253
99 Es +  4
2 He →  256
101 Md +  1
0 n

Je známo celkem sedmnáct izotopů mendelevia,^[3] z nichž je nejstabilnější (z těch, u nichž je poločas přeměny znám) jsou ²⁵⁸Md s poločasem přeměny 51,5 dne, ²⁶⁰Md s poločasem 31,8 dne a ²⁵⁷Md s poločasem 5,52 hodin. Zbývající izotopy mají poločas rozpadu kratší než 100 minut.

Odkazy

Reference

Literatura

• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Související články

• Aktinoidy
• Jaderná fyzika

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mendelevium na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo mendelevium ve Wikislovníku